Úvod > Víte že ...

Víte že ...

Jak na starožitný porcelán

Téměř každý z nás má po svých předcích nějaký starší či novější porcelán. Zajímalo mne, jak se o takové dědictví mám nejlépe postarat. Zašla jsem proto za expertem aukční síně Dorotheum Miroslavem Zíkou, který se věnuje užitému umění a nábytku, tedy i porcelánu. Sedíme u něj v kanceláři, do zářijové aukce Dorothea zbývají dva měsíce a příjem předmětů do ní vrcholí. Každou chvíli někdo zvoní, aby do aukce něco nabídl. Jedna z mých otázek směřuje i na to, zda se ještě objevují senzace v podobě nečekaně kvalitní práce, o které majitel netuší, jakou hodnotu má. Mám štěstí, přicházejí totiž dva pánové a s Miroslavem Zíkou konzultují podle mne ne příliš vzhlednou, avšak velmi těžkou monumentální porcelánovou vázu s barevnými malbami. Expert konstatuje, že pokud je tato váza pravá, její cena může být vysoká, přesněji řečeno miliónová. Miroslav Zíka mě dále upozorňuje i na existenci historických a moderních falz stejně jako na potenciál porcelánu jako vhodné investiční příležitosti. 


MV: Mám doma starožitnou porcelánovou figurku, na kterou ve vitríně nikdo dlouho nesáhl. Mohu ji sama očistit, aniž bych ji poškodila?
MZ: Porcelán se dá bez problémů umývat vodou, třeba i doma ve vaně. Nijak hrubě mechanicky, protože třeba konce figurek, jako jsou prsty, mohou být velmi křehké. Můžeme použít jemný saponát, tekuté mýdlo nebo šampon. A třeba i jemný kartáček na zuby, kterým to zlehka očistíme.

MV: Mám pod porcelán položit třeba na ručník?
MZ: Ano, to je nejlepší způsob. Ručníkem ale v žádném případě figurku neotíráme, necháme ji oschnout.

MV: Co starý porcelán, snese takovou péči?
MZ: Ten někdy bývá restaurovaný. Problém je, že staré restaurátorské zásahy nejsou voděodolné a pod nánosem nečistot a prachu nejsou vidět. Když takový porcelán namočíte do vody, můžete třeba i do hrnce s vodou, porcelánu se nic nestane, jen upadnou ty části, které jsou restaurovány. To není žádný velký problém, protože staré restaurátorské zásahy nemají hodnotu. Ale aby to bylo esteticky přijatelné, musíte nechat dílo moderně restaurovat.

MV: Jsou dnes restaurátorské technologie o mnoho pokročilejší?
MZ: Ano, používají se podstatně kvalitnější materiály, jsou odolnější i mechanicky, nevydrolí se, nepraskají. Také nátěry jsou kvalitnější, vrchní nátěr má stejnou barvu jako porcelán a je časostálý. Ty staré měly tendenci vlivem ultrafialového záření žloutnout.

MV: Mám šanci poznat, že dílo bylo restaurováno?
MZ: Pokud je to uděláno špičkově, nepoznáte to.

MV: Jaká je praxe v muzejní a komerční oblasti?
MZ: Muzejní přístup opravy přiznává, u věcí vystavených v expozicích je zájem, aby to bylo viditelné. Je to rozpoznatelné jen zblízka nebo pod lupou, ale běžný divák to nepozná. Když se restauruje pro komerční sféru či sběratele, je tu snaha to udělat co nejméně rozpoznatelné.

MV: Je fér na to upozornit, že ano?
MZ: Samozřejmě, obchodník by měl na restaurování vždy upozornit. Držíte-li v ruce porcelán z 18. století, je celkem logické, že za dvě stě let své existence restaurováním prošel. Kusy, které jsou zcela v pořádku, jsou obrovskou raritou.

MV: Co cena restaurování?
MZ: Když sbíráte porcelán jen jako laik a máte k němu subjektivní citovou vazbu, tak radím následující: Než přistoupíte k restaurování, doporučuji si zjistit hodnotu porcelánu. Stává se totiž, že cena restaurování přesáhne cenu samotného díla. Seriózní restaurátor by na tuto skutečnost měl upozornit.

MV: Jak najít kvalitního a slušného restaurátora?
MZ: Hledání restaurátora je komplikované, doporučuji zajít do státní instituce, konzultovat hodnotu věci a získat zde kontakt na dobrého restaurátora. Nebo to jde přes asociaci starožitníků. Doporučuji si předem cenu zásahu domluvit, předejdete tak zbytečnému nedorozumění.

MV: Jak na porcelánové figurky s krajkovou krinolínou? Ty byly kdysi velmi oblíbené a dodnes jsou chloubou mnohých vitrín. Dnes už je ale asi mnoho lidí nesbírá.
MZ: Krinolíny se vyrábějí ze speciální netkané textilie, která se namočí do glazury. Po vypálení zůstává jen glazura ve tvaru krajky. Ta je extrémně citlivá, někdy se rozdrtí jen vahou figurky, když ji vezmeme do ruky. Oprava je velmi náročná a většinou ani nemá smysl. Tyto figurky se začaly dělat v Míšni na konci 18. století a dochovalo se jich velmi málo. Běžně se objevují práce komerčního charakteru z počátku 20. století, které mají, i když jsou v perfektním stavu, hodnotu v řádu několika tisíců.

MV: Jaké je nebezpečí výskytu falz na trhu se starožitným porcelánem?
MZ: Falza se dělala již od dob vzniku porcelánu, protože vše, co je drahé, svádí falzátory k napodobování. Ani porcelán nebyl výjimkou. Falza se dělí na stará dobová a na moderní.

MV: Představují stará falza také sběratelský artikl?
MZ: Ano, i stará falza mají svoji hodnotu, pochopitelně ale ne takovou jako originál.  Falzátorství se nejvíce týkalo míšeňského porcelánu, v Čechách pak i vídeňského, což byly dvě nejdražší značky, které se více či méně úspěšně napodobovaly.

MV: Na co se mám soustředit při koupi starožitného porcelánu?
MZ: Soustředil bych se na fyzický stav. Kus by neměl být poškozený ani restaurovaný a měl by být kompletní. Je dobré se podívat i na značku. Pokud jste laik, doporučuji se obrátit na odborníka. Těch možností je totiž tolik, že se to nedá dohledat ani přes internet, jak se to dnes někdy dělává.

MV: Jak nejlépe porcelán uložit? Je určitě výhoda, že porcelánu nevadí třeba vlhkost nebo světlo, jak je tomu u jiných materiálů a technik.
MZ: Zastávám názor, že ten, kdo sbírá umělecká díla, by se jimi měl také těšit, a měl by je mít tudíž na očích. Pořídil bych si vitrínu, která odpovídá mému vkusu, zde bych je vystavil. Doporučuji dobře znát svoji sbírku, vědět, co vlastním a jakou to má cenu, i když se jedná o rodinnou památku, která má pro mne hlavně citovou hodnotu. Pokud nemám podmínky k vystavení, uložím kusy do krabice, předtím je pečlivě obalím vatou, hlavně ty vystupující části. Poté vše zabalím do papíru nebo bublinové fólie. Je opravdu skvělé, že porcelánu nevadí vlhkost, mráz ani světlo, problémem je jen mechanické poškození.

MV: Stává se vám, že zájemce přinese k posouzení něco, co je skutečnou lahůdkou, a on sám to vůbec netuší?
MZ: Lidé někdy opravdu vůbec neznají cenu toho, co vlastní. Často se to stává u porcelánu z 20. století, protože toho skutečně starého barokního je mezi běžnými lidmi minimálně. Takové skvosty bývají již dlouho uloženy ve specializovaných sbírkách. Ale třeba secesní míšeňský porcelán přišel do módy až v posledních letech. Lidé ho doma mají, aniž by si jeho hodnotu uvědomovali. Měli jsme zde třeba figuru, která se skládala z pěti sedících postav na lavičce od významného návrháře. Na pražské aukci se prodala za jeden milion korun. To je český aukční rekord v této kategorii. Koupil si to sběratel, který má ucelenou kolekci tohoto návrháře a jen tato figura mu chyběla.  Proto byl ochoten tuto extrémní částku zaplatit. Do módy se dostává i sovětský porcelán, sbírají ho ruští sběratelé. Tento porcelán z 20. a 30. let udělal na světovém trhu opravdu velký cenový skok. Tyto věci u nás jsou, protože tu byla kulturní výměna mezi námi a Sovětským svazem. 

MV: Je o porcelán na trhu zájem nebo je to už jen specialita pro sběratele?
MZ: V poslední době je trochu v útlumu, protože současný trend v bydlení nepřeje tomu, aby mladí lidé měli doma vitríny s porcelánem. Právě proto je to určitě investiční příležitost, protože ceny umění se pohybují ve vlnách a dříve nebo později půjdou i u porcelánu nahoru a cestu ke sběratelům si i on najde. V posledních letech posiluje segment drahých starožitností napříč historickými i uměleckými epochami a materiály, tedy i luxusní porcelán.

MV: Jsou v Čechách špičkoví soukromí sběratelé porcelánu?
MZ: Několik jich tu je. Vlastní i barokní míšeňský porcelán, který je považovaný za to nejluxusnější. Má to jednoduchý důvod. Míšeňská porcelánka je nedaleko hranic, byl tu čilý obchodní styk celé 18. a 19. století. Aristokracie navíc hodně Míšeň nakupovala, takže tu tento porcelán historicky byl. Další sběratelský obor se zaměřuje na český porcelán z počátku 19. století.  Není figurální, jde o hrníčky s velmi kvalitní malbou krajin, měst a figur. U nás mají velkou sběratelskou tradici a jsou tu skutečně kvalitní sbírky.


Marina Votrubová
Art Banking Bulletin

 

 



Skupina hrajících si dětí, Míšeň, modelér Konrád Hentschel, návrh 1906, porcelán, pestře malovaný, modrá značka mečů pod glazurou, číslo modelu W 166, vtlačené číslo 107, výška 12 cm. Prodáno u Dorothea v Praze v roce 2004  za 1 020 000 Kč.

 

Archiv