Úvod > Víte že ...

Víte že ...

Jak na RÁMY

Galerista, licitátor a rámař Petr Šimon má vztah k umění už od dětství. Jako vnuk malíře T. F. Šimona byl obklopen nejen jeho obrazy, ale i krásnými rámy. Dědeček si totiž nechával práce pečlivě rámovat, a to i do francouzských impresionistických rámů. Dříve, když ještě šlo o skutečné řemeslo, bývala kvalita rámů vysoká. A právě k tomu se dnes Petr Šimon vrací: v době, kdy se rámy vyrábějí v továrnách, nabízí ve vznikajícím rámařském ateliéru poradenství a řemeslně kvalitní výrobu rámů.

 Už během studií dějin umění v Curychu Petra rámy zajímaly (s rodiči emigroval do Švýcarska v roce 1969, do České republiky se natrvalo vrátil v roce 2000). Snil, že je bude jednou sám vyrábět. Když se pak v Basileji učil pozlacování a rámování, byl ve škole ve svých třiceti nejstarším učněm. Měl štěstí, na praxi se dostal do exkluzivního rámařství, kde přišel do styku vedle rámů moderních i se starými renesančními a barokními. Podílel se na výběru a výrobě rámů pro významné instituce a sběratele, kupříkladu pro Galerii a Fondation Beyeler nebo pro korporátní sbírky velkých basilejských firem.



Lidé někdy nepovažují rámy za důležité. Je to ale právě rám, který z obrázku dělá skutečný obraz. Proč je rám důležitý?
Ze dvou důvodů: zdůrazňuje a doplňuje estetickou stánku díla a také ho chrání.

 Stává se, že máš v ruce obraz rámovaný tak, že dílu spíš škodí?
Je tomu tak dost často, kultura rámovaní se v Čechách nachází ještě v počátcích. Třeba rámování moderních děl, především klasické moderny, do starých – renesančních nebo barokních – rámů či replik starých rámů, je zde spíš ojedinělé. Souvisí to určitě i s vysokými náklady na tento druh rámování. Picasso měl kupříkladu pro svoje plátna rád zlacené barokní rámy, k jeho grafikám se dobře hodí jednoduché, ručně zlacené rámy. Je i možné starý rám dílu nově přizpůsobit, jak se to dělá již od 17. století. Někteří impresionisté a pointilisté si zase rámy navrhovali i vyráběli sami, aby unikly těžkopádným rámům, které byly v módě na přelomu 19. a 20. století.

Obrazy dnes často rámy nemají, doporučuješ alespoň rámování do lišty?
Rámování současného umění je zcela jiná záležitost, jelikož většina děl dnes nevyžaduje žádný nebo potřebuje co nejméně nápadný rám. Dnešní rámování směřuje k maximální jednoduchosti a estetickému minimalismu. Plátno se často ani nerámuje, nanejvýš se opatří k ochraně hran tenkou lištou.

Původní rámy radíš v každém případě zanechat?
Určitě ne, ale dává to třeba smysl, pokud se jedná o rám, který si umělec sám vybral, nebo dokonce vytvořil, a chceme ho zachovat. Rozhodující je představa majitele díla, ke které může rámař přispět nápady a návrhy ze své zkušenosti. Většinou se však nabízí přerámování už jen z důvodu správné konzervace díla, jelikož se dřív používaly jiné a často k dílu destruktivní materiály.

Někteří lidé rámují celou svoji sbírku jedním rámem, aby díla byla unifikovaná. Je to věcí vkusu, nebo to tak být nemá?
Každé dílo je unikátní a vyžaduje vlastní rám. Unifikuje se spíš v galeriích a muzeích, ve velkých výstavách, ale v soukromé sbírce jde o to, najít ideální rám pro každé jednotlivé dílo.


Jaké jsou dnes rámy?
Buď velmi nevkusné, nebo velmi jednoduché. Do té první kategorie spadají téměř všechny tovární lišty, které se ani nezlatí pravým zlatem, někdy jsou celé z plastu a nevydrží zdaleka tolik jako pečlivě zpracovaný individuální rám. Snažím se právě o cestu zpět ke kvalitnímu řemeslu a vytříbenému vkusu. 

Co kopie starých rámů, které nahrazují rámy, které již nelze restaurovat?
Většinu starých rámů lze restaurovat a stále častěji se používají restaurované a adaptované dobové rámy v muzeích. Dnes existuje i velký sběratelský trh s historickými rámy od renesance až po 19. století, odborníci a řemeslníci se zabývají styly a technikami mistrů tohoto krásného řemesla. Ceny starých rámů mohou být velmi vysoké, za zachovaný renesanční nebo barokní rám se dnes platí statisíce korun. Přestože lze vyrobit na pohled kvalitní kopii starého rámu, nikdy se nevyrovná řemeslné a estetické kvalitě originálu.

A práce na papíře radíš hned rámovat nebo mohou být déle uložené?
Pokud sběratel nechce mít vše zarámované, je nutné uložit díla ve speciálních archivních kartonech a paspartách. Pokud se díla rámují, musí se rámovat odborně, se správnými konzervačními materiály. Neodborně zarámované dílo je načasovanou bombou, protože za dvacet, třicet let mohou začít prosakovat chemické látky, které dílo poničí. Kupříkladu grafiky zezadu adjustované obyčejnou malířskou nebo kobercovou páskou – bohužel se s tím setkáváme velmi často. I řada prací ze sbírky mého dědečka utrpěla neodborným rámováním.

Jak nejlépe rámovat práce na papíře, fotky nebo kresby?
Fotografie se dnes upevňují pomocí nekyselých růžků, dříve se na podložku lepily. Grafiky a kresby se musí adjustovat nekyselou páskou, kterou lze z papíru odstranit bez zanechání stop. Jsou to maličkosti, ale jsou rozhodující. Tak jako sklo s maximální UV protekcí. Existují různé typy skel až s 99% ochranou proti záření. Používají se standardně v muzeích, proto jim říkáme muzeální skla. Jsou velmi drahá, ale dílo v nich také lépe vynikne, jelikož jsou téměř bez odrazů.

 

 



Sdružení Č.U.G. Hollar v ateliéru T.F. Šimona, 1927







Práce Jana Kubíčka a Františka Matouška v kazetových rámech

Archiv